Historie muzea

Na základě výnosu starosty  Vincenta Würtha nařídil radní protokolář, Jan Baptista Geißler, v roce 1833 obnovit v prostoru jedné z místností radniční věže (3. podlaží s arkýřem) městskou zbrojnici, která byla do té doby umístně v Nalberské věži na jižní straně města. Protokolář popsal a katalogizoval dostupné exponáty a tento počin je považován za počátek formálního založení muzea Retz. Protokolář se tak stal zakladatelem tzv. „Antikenkammer - Sbírky starožitností“ prvního národního muzea v Dolním Rakousku.

Johann Baptist Geißler, narozený roku 1784 v Brně, působil od roku 1810 ve městě Retz jako tiskař, ale tohoto povolání se vzdal rok poté, co se stal městským písařem. Geißler je také zakladatelem „Kroniky města Retz - Gedenkbuch der Stadt Retz“ a je vyobrazen na jedné z velmi dobře zachovaných olejomaleb v Muzeu Retz, jako zakladatel muzea a první kronikář.

Sběratelská činnost se soustředila především na „základní rysy romantického období biedermeieru“ (Retzer Heimatbuch, II. svazek, S.378) Sběratelé shromažďovali oblíbené předměty běžného měšťanského života, aby je zachovali pro další generace. [Mehr …]

Po smrti kronikáře Geißlera byla tzv. „Antikenkammer – Sbírka starožitností“ spravována až do roku 1848 starostou Josefem Mößmerem a následně upadla v zapomění. Syn Josefa Mößmera, Antonín, se ke sbírce roku 1874 vrátil, znovu ji katalogizoval a stal se angažovaným sběratelem.

V letech 1890 až 1907 muzejní sbírky spravoval starosta Alois Richter a za jeho působení byly přesunuty do nově vybudovaných prostor budovy pošty (dnes hlavní náměstí č.p.13). Starosta Richter sbírky rozšířil o prehistorické nálezy, zároveň byl i známým numismatikem a jeho rozsáhlá sbírka mincí a medailí se dodnes nachází v městském archivu.

Dalším ze starostů města Retz, kteří se podíleli na správě muzea, byl v letech 1907 – 1934 Karl Mößmer. Je považován za zakladatele vlastivědného oddělení a rozšířil s pomocí odborníka, pana Alexandera Sackla i prehistorickou sbírku. Kromě toho založil rozsáhlou sbírku památečních předmětů z první světové války, která byla následně rozšířena o exponáty zapůjčené z Vojenského historického muzea a v meziválečném období byla vystavena v měšťanském sálu radnice pod názvem „Muzeum války“.

Mezi léty 1925 – 1942 se stala muzejní agenda předmětem zájmu prof. Rudolfa Resche. Jeho snahy se soustředily na zatřídění a určení geologických a paleontologických exponátů. Význam městské sbírky přiblížil díky celé řadě publikací i širší veřejnosti.

Po něm se o sbírky začal starat jeho synovec, Antonín Resch. „Období národního socialismu přineslo do muzea chaos. Výstavní prostory v budově pošty byly přeměněny na místnosti sloužící přívržencům režimu, velkolepé vitríny rozbity a exponáty uskladněny v budově staré spořitelny. V této budově také došlo ke snaze obnovit celou výstavní expozici. Avšak i kvůli pokračující válce zbylo ze sbírek pouhé torzo. S přibližující se frontou ukryli místní patrioti dle jejich názoru nejzajímavější a nejcennější exponáty, ale i tato bezpečnosntí opatření se ukázala jako zbytečná. I neukryté exponáty se zachovaly v plné míře.“ (Anton Resch, Zur Wiedereröffnung des ältesten Heimatmuseums Niederösterreichs. Wochenblatt für das Viertel unter dem Manhartsberg, Nr. 44, 1.11.1947)

Anton Resch a vedoucí kulturně-vědeckého oddělení Dolnorakouského zemského muzea, Dr. Rupert Feuchtmüller, všechny exponáty po válce nově zatřídili, aby mohly být vystaveny v prostorách měšťanského sálu radnice, kam bylo muzeum v té době přesunuto. V roce 1948 následovalo znovuvystavení vlastivědných a prehistorických sbírek v bývalém měšťanském špitále.

Měšťanský špitál

Původní „Špitál pro chudé“ a s ním související nadace hrabat z Hardeggu byly založeny již v roce 1279 – tehdy se špitál nacházel v blízkosti kostela. Roku 1467 následovala pozdně gotická přestavba kaple stojící u městské hradby vedle tzv. Znojemské brány a do nových prostor byl špitál přesunut. Díky nadaci a četným závětem došlo k nárůstu majetku špitálu, který zahrnoval nejen špitální dům a kapli, ale i hřbitov, pole, louky, les a vinohrady. Po třicetileté válce následovala barokní přestavba kaple, která byla roku 1798 v důsledku josefínských reforem uzavřena. Posléze sloužila jako divadelní sál, spořitelna, sál obecní rady a škola. V přilehlých budovách kaple se v té době nacházel dočasný byt městského písaře, vojenská nemocnice, vězení, archiv a obecní kancelář. Od roku 1948 byly v prostorách měšťanského špitálu vystaveny sbírky městského vlastivědného muzea. Celý komplex budov se i přes jeho pohnutý osud stal díky kompletní rekonstrukci v letech 2003/2004 využívaným objektem a zazářil v celé své kráse. Nadace původního měšťanského špitálu se zachovala dodnes a z výnosů majetku zahrnujícího 53 ha vinohradů, lesů a polí jsou podporováni chudí a potřební obyvatelé města.

Budova měšťanského špitálu

Hrabě Michael von Haidburg nechal roku 1467 nově zbudovaný špitální kostel a vedlejší budovu špitálu  zařídit v pozdně gotickém stylu. Kaple, jejímž patronem jsou sv. Jan Křtitel a Jan Evangelista, měla  hlavní oltář a dva vedlejší oltáře (zasvěcené sv. Janu Křtiteli, sv. Janu Evangelistovi a sv. Alžbětě).  Do roku 1559 se vedle kostela u Znojemské brány nacházel i špitální hřbitov. Po těžké době strádání v průběhu třicetileté války následovaly opravy a vylepšení kostelní klenby, stejně jako kompletní barokní přeměna (zvon, nová okna, sakristie, kostelní lavice, dřevená  kostelní věž se šindely, varhanní rejstřík i malé varhany). Každou sobotu se konala mše pro osazenstvo špitálu. Mše pro veřejnost byly slaveny na sv. Jana a sv. Alžbětu. Po uzavření kaple  a následném prodeji zařízení sloužil tento prostor jako divadelní sál, spořitelna a sál obecní rady. V letech 1732 – 1875 se v budovách špitálu nacházela měšťanská škola. Vedle toho sloužily části budovy dočasně jako byty městského písaře a školníka, vojenská nemocnice, vězení nebo archiv. Následně zde byla umístěna v letech 1752 – 1940 obecní kancelář a od roku 1948 byla budova využívána pro prezentaci sbírek vlastivědného muzea.